2020

Jak je venku? Nevíme. Mrzne, napadl čerstvý sníh, fouká? Nic z toho nevíme. Je středa v noci a zkoušíme to pojednat celé úplně jinak. Většinou dopisujeme deník na poslední chvíli nebo ještě později. Tentokrát bychom to chtěli napsat pro změnu dopředu.

Ukázalo se ale, po mnohahodinové diskusi, že nic nevíme, a tak tenhle pokus skončil neslavně hned na počátku. Na informace o čtvrtku si budete muset počkat do čtvrtka. Kruci, netvrdil něco takového už Einstein? I když ten do toho nějak míchal, Bůh ví proč, i rychlost světla, takže kdo ví.

Ani předpověď se čtvrtkem nevyšla tak úplně. Je pátek, my sedíme v autobusu do Hradce a teprve píšeme deník. Včera večer jsme to trochu nestíhali

Tak tedy ke čtvrtku. Ráno ležela všude vrátnici sněhu. 2 centimetry není moc, ale když k tomu trochu mrzlo, dávalo to naději na slušnou lyžovačku. A taky, že ano. Svah byl tvrdý, krásně upravený, žádné boule a žádný shrnutý sníh. Prostě paráda. A aby toho nebylo málo, ještě do toho svítilo sluníčko 

Takže domů vám vám vezeme 40 malých černoušků. Tedy vlastně 39. Víc děti jsme neměli a cizí se nepočítají. Tedy vlastně 38,protože Vlasta hned ráno upadla, plakala a stěžovala si na bolest zápěstí. Vypadalo to na zlomeninu, alespoň podle projevů. Pan Roentgen byl jiného názoru, pak doktor řekl, že je to jen naražené,  a že to přejde. Na kopec už ale nešla, tak vezeme 38 černoušků a jednoho belouše. 

Kopec zůstal patdniaz do jedné hodiny a my v půl druhé začali balit věci, vrátili půjčené do půjčovny a vyrazili na oběd se vzpomínkou na krásný den. 

Ve čtyři  jsme šli ještě jednou na chvíli hrát ven brutální hry. Bylo to maso, ale užili jsme si spoustu legrace. Po večeři trocha her v jídelně, pak nostalgické vzpomínání na chatkách a letošní lyžák je minulostí. 

Na Hlavák je naplánovaný návrat v pátek ve 14:49.

Tak si pro ta svá zlatíčka přijďte. 

Venku je na nule, milujem minulé

Tak nějak zdánlivě tady žijem …

Venku bylo spíš pod nulou než na nule a na zemi ležel  bílý poprašek. Po snídani jsme vyrazili na zmrzlý urolbovaný kopec a chtěli si to rychle užít, než to zase změkne.  Jezdilo se pěkně. Postupně se zatáhlo a začalo sněžit. Nejdřív sněžilo malinko, postupně to ale zesilovalo a my doufali,že nám vydrží. Sněžilo víc a víc. Po svačině už byl kopec zase měkký a nahrnutý sníh tahal za nohy. To toho nahrnutého na zemi se z oblohy sypalo víc a víc přírodního sněhu. taky klesla mlha a viditelnost se značně zhoršila. A aby toho nebylo dost, foukal ostrý vítr, který vrhal vločky proti všemu, co jim stálo v cestě. Tedy i proti nám. Netrvalo dlouho a byli jsme mokří jak myši. Počasí bylo tak husté, že většina drsných týpků to zabalila a šla domů. My jsme jen banda amatérů a tak jsme vydrželi jako obvykle až do dvou. Přijeli jsme domů a rozvěsili mokré oblečení po chatkách. Dneska jsme vynechali odpolední hry na sněhu, protože bychom asi neměli zítra v čem lyžovat. Prostě jsme se do večeře jen poflakovali a vypadalo to, že volno přišlo všem vhod. Lyžování v těžkém sněhu a sněhové vánici dost unaví. 

Večeře byla jako obvykle v půl sedmé. Kuřecí plátek s hranolky. V osm začal program Hrály se jen dvě hry. Rozjezd byl pomalejší, ale pak se to rozjelo jak o život. Velkolepé byly piškvorky. Když se to podařilo vysvětlit všem, bojovalo se jak u Thermophyl. Nakonec se po konci programu rozjel souboj „starejch-náčelníků“ proti „mladejm“. „Starý“  jim to nandali, tvrděj „starý“. „Mladý“ to viděj jinak. Když prej prohrajou jednu hru ze sedmi tak jsou vítězové. Nojo Mladý a naivní. 

Zítra nás čeká poslední lyžování, poslední večeře, páni, pak poslední  program a dobrou noc

Třetí den je na lyžích den odpočinku. Proto jsme na lyžích nebyli. Byli jsme doma. Ráno jsme si trochu přispali a na snídani šli až po Dukovanech. Chvíli jsme uklízeli, ale moc dlouho nám to nevydrželo.  Pak už jsme se jenom poflakovali, navštěvovali a kamarádili. Od deseti jsme pouštěli film. Nakonec vyhrál Madagaskar. Postupně se počet diváků jako obvykle snižoval, až v jídelně prakticky zůstal jen projektor.  vysvětlit se to dá tak, že začátek si každý rád prohlédne, ale konec si  každý pamatuje, a tak ho rád oželí.  Prostě jsme se jen tak poflakovali a odpočívali. 

K obědu jsme si dali kuře s rýží.

V Jednu hodinu jsem vyrazili na výlet do Rychnova nad Kněžnou. 

Obvykle se nedoporučuje cestovat hned po obědě. My jsme to zkusili a celkem v pohodě. skoro nikomu nic nebylo. 

Stejně jako v minulých letech touto dobou jsme převzali vládu nad Kauflandem. Je s podivem, kolik Peněz děti mají,  a kolik jsou jich ochotny utratit. Po nezbytném utrácení kapesného jsme vyrazili k bazénu . Ačkoliv byl bazén skoro plný, přivítali nás s otevřenou náručí. Opravdu jsou tu na nás shodní, kdykoliv se objevíme. A ne jen na nás. Když jsme odcházeli, byla u turniketů fronta, která čekala, až někdo „vypadne“, aby oni mohli dovnitř. Z toho se dá vyvodit, že nejsou hodní jen na nás, ale na všechny, hlavně na místní, a proto tam mají celkem nacpáno.

Domů jsme přijeli okolo půl šesté. v půl sedmé byla večeře a v sedm nám přivezli Agátu.  Jinak už se vlastně nestalo nic zajímavého, takže na další zajímavé zážitky se můžete těšit zítra. Pokud tedy nějaké budou.

Dobrou noc.

Je 23:22:47 přesně. Všichni spí, alespoň doufáme. Venku dost fouká. Ještě štěstí, že tu s námi jsou hasiči z Dunovan. Duny jsou prý u nich obrovské. Pardon, z Dukovan. Dukovany jsou prý obrovské.  V každém případě děti spí, doufáme.

Po večeři byl program. nebylo to špatné ale  na všech byla vidět únava. O tom až později.

 Hráli jsme živé pexeso a přesedávanou. To si může přesednout ten, jehož číslo bylo vylosováno a nikdo na něm zrovna nesedí. Těch bylo málo.  Množily se stížnosti, že kostka je očarovaná a tak. nakonec vyhrál Filip. Objel řadu židlí kolem dokola jako první.

Před tím jsme hráli živé pexeso. I u toho jsme se dost pobavili.

Večeře byla v půl sedmé. měli jsme čínu s rýží hned po tom, co skončilo osobní volno.

Před ním jsme byli hrát na louce víc nebo míň drastické hry. Po eskymácké shoničce přišli čarodějnice, obři a skřítci a pak hututututu.  Po hodině her a organizovaného násilí jsme šli domů. Všichni po svých, občas někdo kulhal ale všichni zoceleni bojem.  Dobře, nebudu přehánět, nekulhal nikdo, ale boj to byl urputný.

Hrát na sníh jsme si šli hned po poledním klidu, který plynule navazoval na oběd se stávající ze silného vývaru a špaget ˇBoloňěze“. Mňamka, která nastala 20 minut po příjezdu ze svahu. Z kopce jsme odjížděli ve dvě.

Do té doby jsme jezdili. s postupujícím časem byl kopec čím dál víc měkčí a měkčí. Ráno to bylo celkem parádní. Zmrzlý kopec, urolbované svahy, lyžovačka jako víno. Od půjčovny jsme jsme na kopec dorazili hned po deváté. 

V půjčovně lyží PoshlSport, na kraji Děštného (tohle múže vypadat jako Product placement, a taky je, protože nám poskytují neocenitelné služby) jsme si vyzvedli připravené lyžaře. Na kopec jsme vyráželi v 8:30 hned po snídani. Snídaně byla opět honosná

Švédský stůl: pečivo, máslo, domácí sýr, salám, párečky, musl a sposta jiných dobrot.

Hned po budíčku, který byl v půl osmé jsme si vyčistili zobany a šli na snídani.

Dobrou noc/ ráno váš Benjamin Button

Už jsme tady zase . Do Plasnice jsme dorazili celkem v pohodě. Informace pro ty, kdo s námi nevydrželi až do  do odjezdu vlaku. 

Vlak na odjezdové tabuli vypsali v 8:45 a už v 8:50 jsme byli nasyslení v kupé. Pak jsme dvacet minut komunikovali se slzícími rodiči na perónu. Většina sl patřila tomu, že se vracíme už v pátek. V 9:11 se vlak pohnul a my vyrazili na Hradec Králové. Do tohoto krajského města jsme dorazili v 10:49 po té, co děti směnili část kapesného s pánem, který tlačil vozík plný laskomin uličkou ve vlaku. Vypadalo to, že děti několik let nejedly. Po bližším prozkoumání situace se ukázalo, že několik hodin nenakupovali, a to je pro jejich život daleko nebezpečnější. 

Naštěstí tento život ohrožující deficit zahnal pán s vozíkem a všichni vystoupili zdraví v Hradci. 

Přeskládali jsme se do autobusu „zájezdové agentury chata Radost“ a z něj se o hodinu později vysypali na parkovišti před Radostí. 

Měli z nás radost. Obzvlášť, když se ukázalo, že bychom chtěli jíst. 

Hodili po nás smažák s bramborem, po kterém se jen zaprášilo. 

Krátký polední klid nám umožnil strávit a my mohli vyrazit na malou procházku po okolí. když jsme se rátili bylo půl páté a do večeře zbývaly dvě hodiny. Dokončili jsme úklid chatek, abychom mohli přijímat návštěvy. To jsme dělali až do večeře. Přijímali návštěvy, ne uklízeli. Po večeři jsme si nechali slehnout a v osm následovala dlouhá, otravná, zničující a dlouhá přednáška o pravidlech chování a bezpečnosti. Těch asi 15 minut bylo k nepřežití. Kdo přežil, mohl hrát hry. až do devíti. Pak jsme se rozprchli, jak když do vrabců střelí. Někdo šel na chatku, někdo hrál v jídelně ping pong.

Ještě je třeba dodat, že ve tři hodiny dojeli naši sousedi – SDH (sbor dobrovolných hasičů) Dukovany. Potkáváme se tu už po třetí. Jsou to milí lidé, maličko hlučné nátury. rádi je vidíme a možná i oni nás. pravdou ovšem je, že místní internet sto dvacet uživatelů snáší jen těžko. Proto fotky dnes večer asi nečekejte. Snad zítra. 

Dobrou noc