2019

Co je obleva úplně přesně nevím. Podvědomě ale cítím, že pro lyžaře to nebude nic extra. A nebylo.

Padla na nás mlha hustá tak, že by se dala krájet, bylo nad nulou a mžilo. Sníh se rychle shrnul a tvořil kupy, které tahaly za nohy. Taky lidí bylo jak much. Nejhorší byla banda asi čtyřiceti cucáků v barevnejch dresech. Matěj teď tvrdí, že to byli naši. 

V tom případě to byli skvělí týpci, který pěkně jezdili, poslouchali, jezdili opatrně.

Opravdu, takoví naši lyžaři byli. Dělali, co měli, nedělali, co neměli a ještě měli radost z toho, jak se mají.

Jezdilo hodně samostatných skupinek. Část červených  a oranžoví jezdili červenou a černou, takže  občas potom někdo hlásil „Jel jsem černou, fakt, nekecám!“. 

V pátek máme naplánovaný návrat do Prahy ve 14:49. Tak si pro ta svá zlatíčka přijďte.  Kousky, které si nikdo nevyzvedne, dáme do nalezince. 

Jediný slunečný den byl nejspíš včera. Úterý bylo krásné. Dneska byla naopak taková mlha, že i ptáci chodili pěšky. První družstvo jezdilo na červený jen chvilku a pak se raději stáhli na modrou s výmluvou, že nahoře není vidět.

Asi si to myslel kde kdo, protože modrá byla plná tak, že nebylo kam plivnout. Kdo by taky plival na sjezdovce.  

Ježdění bylo ráno fajn a s postupujícím časem to bylo měkčí a měkčí.

Sníh se nahrnul do velkých hromad a maličko to tahalo za nohy. Ještě jedna nepříjemnost nás potkala. V půl dvanácté začalo lejt. Dobře, nelilo jen trochu mžilo. Stejně to ale bylo vlhké a vlezlé. 

Pokud jde o úspěchy, dneska jsme měli dva nové snowboardisty. Lindu a Filipa. 

oba dva se za hodinku naučili sesouvat svahem, za další hodinku padající list, pak vyjeli lanovkou a než jsme jeli domů, oba jeli sami dolů a dělali obloučky. Ne, že by už nebylo co zlepšovat, ale oba jedou. 

Když jsme se vrátili domů, padlo za vlast rizoto a dále padlo zásadní rozhodnutí. Dnes nejdeme hrát ven.myslíme, že to lyžaři uvítali. Byla spousta mokrých a každý druhý se tvářil trochu zmrzle. Velká zima na kopci nebyla, ale bylo lezavo.

Pustili jsme film a odpočívali. K večeři jsou hranolky a pak nás čeká večerní program, teda jestli se po hranolkách vůbec někdo zvedne od stolu.

Zítra nás čeká poslední den lyžování a v pátek jedeme domů

Úterý bylo zasvěceno odpočinku. Ráno jsme trochu uklízeli a pak byl film. Po obědě jsme vyrazili do Rychnova do bazénu. Cestou jsme se zastavil na nákupech. Vypadalo to, že spousta dětí má  pobyt bez stravy. Nakoupili brambůrků a sladkostí, jako by se blížil konec světa. Pak jsme popojeli k bazénu a rozdělili se na dvě skupiny. Skupina A v čele s Pěťou, Monikou, Blážou a Míšou šla do bazénu. Mělo tam být strašně moc lidí. Ve skutečnosti bylo lidí málo a ti, co byli v bazénu si to hrozně chválili.  Pára, vířivka, tobogán, bazén, divoká řeka, prostě padáda každým šplouchnutím.

Skupina B vedená Matějem a Tomíkem, podotýkám, že B je označení pouze orientační a nechci tím naznačit , že by skupina B byla nějak podřadnější nebo méněcenná, tak skupina B se vydala na historicky přírodovědnou vycházku. Průvodci jim cestou nakecali tolik výmyslů, že v Historickém ústavu Akademie věd opadaly stropy a praskla všechna zrcadla. Po krátkém zastavení u smírčího kříže se skupina B jako zázrakem vrátila  zpátky k autobusu. A ten se zase s oběma skupinami vrátil na Radost.

Všichni jsme měli radost, že vidíme Radost a radostně juchali do chatek. Po večeři jsme hráli hry. Byla to legrace, ale i ta musí jednou skončit. Přesně to bylo ve čtvrt na devět. 

Udělali jsme ohnivý kruh ze svíček  a pomalu byl čas na večerku. Nelyžovali jsme, ale že bychom si nějak moc odpočinuli, to se říct nedá.

Pondělek přinesl další den lyžování. Definitivně jsme zlomili i poslední začátečníky. Tedy obrazně. Ve skutečnosti jsme zatím naštěstí nezlomili nikoho. Adam jezdí sám celou sjezdovku Ema s Luckou to na prkně taky sjíždějí. Lucka jde jen padající list a Ema dělá obloučky. Roman s Emmou to na prkně dávají úplně v pohodě. Pomalejší lyžaři jim nestačili, jak jim to fičelo  V půl druhé vně toho měli dost a byli rádi, přijel autobus. Po obědě byl opět poledni klid a tentokrát si kde kdo „ducnul“. 

Ve čtyři jsme si šli hrát na sníh. Dali jsme Buldoky a bylo to maso. Nejhorší byly bratrovražedné boje. Po večeři jsme hrají ještě přesedávanou a v půl  desáté se začali chystat do postelí. Zítra máme volný den a už se těšíme na trochu odpočinku. 

je od slova nedělat. My jsme nedělali nic pro to, aby ráno vypadalo jak na kluzišti. Klouzalo to pekelně. Večer byla trochu obleva a přes noc to dost přimrzlo. Kdo ráno vylezl před chatku, jel až do údolí bez zastávky. 

všichni jezdili jak o závod. Ku podivu se nikdo nevyšlehal tak, až by brečel.

Protože jsme se všichni dostali na snídani i zpět, oblékli se do lyžařského a ve zdraví se dostali do autobusu, mohli jsme vyrazit na svah. první rozdělování trvalo o trochu dýl, ale v půl desáté jsme jezdili.

Červení, kde se dalo, oranžoví a žlutí, to jsou ti pomalejší, na dolních sjezdovkách. Ema, Lucka, Emma a Roman se učili na snowboardu a Adam to začal zkoušet na lyžích. Emma a Roman jezdí jak šílenci. Emě to taky jde moc pěkně. Lucka jezdí „padající list“  a jediný, kdo trochu vzdoruje je Adam. Předpokládáme, že to se zítra zlomí.

Po návratu ze svahu jsme snědli oběd a byl polední klid. Po klidu jsem šli hrát ven na sníh hry. Zase máme samé hravce, a to je dobře. Všichni hráli srdnatě jak lvi a všechny hry se vydařily podle hesla „není důležité vyhrát, ale pořádně jim to natřít“.

Po večeři byly ještě hry v jídelně. Hrálo se Člověče nezlob se a Pepíčku pípni. Staré hitovky, a jak se to líbilo. 

Doufáme, že zítra si to užijeme nejmíň stejně jak dneska. máme nějaké další fotky a další videa.

Dobrou noc

 Je hodina před půlnocí a sluší se napsat, co jsme dne zažili. Nejdřív to vypadalo, že neodjedeme. V 9:06, kdy byl plánovaný odjezd, se vlak ne a ne hnout. Nehnul se ani v 9:10. Ani v 9:11. Nakonec se ale rozjel a my vyrazili na Hradec Králové. Obsadili jsme skoro celý vagon aje potřeba říct, že byl moc pěkný. Kupé po šesti, příjemné sedačky, posuvné opěrky hlavy, prostě pohoda.

Škoda, že není nějaké občerstvení.

A hele, přijela paní s vozíkem a nabízela občerstvení. Po pravdě nevíme, za kolik měla bonbóny, ale tři kafe s mlékem a pivo v plechu stálo 56 korun, takže ceny byly víc než vstřícné. V Hradci jsme byli o pět minut dřív než byl plánovaný příjezd. „Vyhnali“jsme kufry z nádraží, nahnali je do vleku a autobusu, zatroubili a vyrazili do Deštného, respektive do Plasnice, což je kousíček před Deštnou.

Tam jsme zase kufry „vyhnali“ z autobusu, nacpali je do chatek a šli obědvat.

Když jsme strávili smažák (sýr obalený … ) vydali jsme se na malý výlet, aby nám den bez lyžování nepřišel tak dlouhý.

Po návratu jsem se chvíli bavili na chatkách, a pak byla večeře. Absolvovali jsme nudnou přednášku o bezpečnosti zahráli dvě seznamovací hry a byl čas na večerku.

Je hodina před půlnocí a ne všichni spí. Jsou ale na svých chatkách a zítra jdeme poprvé lyžovat. Kdo se netěší, je srab. Sraby nemáme.

PS: fotky budou zítra!