2016

Je statisticky dokázáno, že nejvíc úrazů se na horách stává poslední den a vůbec nejvíc při poslední jízdě. Teď už můžeme s klidem říct, že nás se to netýká. Celý čtvrtek jsme jezdili a jsme v celku zdraví. Teda až na jedny neštovice. Ty se nám vysypaly jak okno trefené kamenem včera večer. Takže tohle je opatrné varování. Jestli jste neměli neštovice, pupínky čekejte za 16 až 22 dní. 

Jinak se celý čtvrtek seběhl celkem v poklidu. Ráno jsme vyrazili všichni až na „pupínkáře“. Toho si vyzvedla maminka. My jsme jezdili po novém, urolbovaném, mokrém sněhu, který po namazání krásně klouzal. Všichni už jsme jezdili na velkých sjezdovkách. Chvilkami sněžilo, pak zase pršelo. Jezdilo se ale pěkně. Dopoledne rychle uteklo a my se vrátili na maso s hranolky. 

Po obědě před námi byly poslední dvě hodinky. Brousili jsme kopec, co to dalo. Červení a oranžoví jezdili tak rychle, že je ani nešlo natočit. Žluto-zelení se valili z kopce jak utržená lavina a snowborďáci pilovali jízdu, až se jim od prken prášilo. Prostě všichni se chtěli na poslední chvíli co nejvíc zlepšit. Nikdo ale neriskoval a nedělal vylomeniny, za které bychom museli někoho kárat nebo trestat. Skoro mám dojem, že to snad takhle ani být nemohlo. Jestli ano se můžete přesvědčit na fotkách a videích, kterých jsme dnes natočli celkem dost. Nemáme tentokrát všechny lyžaře, ale je jich hodně. Třeba se na ně s chutí podíváte s dětmi, až se vám vrátí domů.

Návrat na hlavní nádraží je plánován na 13:43. Tak když nebudete mít nic lepšího na práci, přijďte. Máme spoustu dětí k odebrání.

Po pondělním masakru a úterním výletu dostalo počasí konečně rozum. Přijeli jsme no svah, kde bylo 10 centimetrů urolbovaného prašanu. Krásně to jelo, i když se to trochu lepilo. Na to pomohl vosk. A padalo se do měkkého. Skoro všichni jsme vyjeli nahoru, abychom si užili pořádný svah. Červení a oranžoví (ta rychlejší družstva) už jezdili nahoře dřív.  Žlutí jeli až dneska a moc se jim tam líbilo.  

Po obědě jsme se tam vyrazili znovu. Cestou na svah se rozjela diskuse: 

Kruci, něco padá! 

Co sníh? 

No, na sníh to zrovna nevypadá. 

A co teda? 

Nevim. 

Hele, jestli prší, tak jí z autobusu nevylezu. 

No, něco padá, sníh to neni … , když vyloučíme všechny ostatní alternativy, zbyde pravda. 

Já to říkal, prší, nikam nejdu!

Z autobusu jsme nakonec vystoupili a nelitovali. Jezdilo to krásně na velkém kopci jsme byli všichni, Maruška H, Kačka H. Ricco i Molly. Všem se to líbilo a sníh byl jednoduše dokonalý. Navíc všichni víše jmenovaní začátečníci sjeli i červenou a to je síla. Prostě paráda se vším všudy. Tak snad nám ještě ten jeden den vydrží.

Dopoledne jsme proflákali.  Třetí den se nelyžuje, tak jsme si trochu přispali.  Pak jsme uklidil v pokojích (už to bylo celkem potřeba), koukali na film, poslouchali hudbu, hrály všemožné hry a vůbec si užívali klid. Po obědě nás čekal autobus, který nás vyvezl do Rychnova nad Kněžnou.  Krátká zastávka umožnila doplnit zásoby a nakoupit dárečky pro rodiče. Pak jsme se vrátili do autobusu a popojeli k bazénu.  

Bazén v Rychnově je krásný, nový a personál byl moc příjemný.  Jezdili jsme na tobogánu, skákali do vody, řádili  v divoké řece a ve vlnobití, prostě moc jsme si to užívali. Hodina a půl utekla jako voda.

Ten, kdo nešel do bazénu, šel na procházku. Uprostřed Rychnova je muzeum hraček. To je mimo hlavní sezónu zavřené, ale na zavolání nám otevřeli a ještě nám poskytli obsáhlý výklad o historii hraček. Až budete někdy v Rychnově nad Kněžnou, určitě se nezapomeňte v muzeu hraček zastavit. Určitě to stojí za to.

Pršelo asi do jedné do rána. Ráno byl kopec upravený a zmrzlý. Lepší lyžaři vyjeli nahoru sedačkou a jezdili modrou i červenou a dokonce si dali i černou. Kačka H. měla trochu krizi. Spadla a po břiše sjela pěknej kus. Přemluvili jsme jí, Vyjela nahoru a krásně sjela a začalo se jí to zase líbit. Pak měla krizi zase Klára B. Taky si nechala vysvětlit, že když pojede opatrně, že to klidně dá. A dala. Bylo to náročné, ale všichni si to užili. V půl dvanácté jsme nacpali lyže do lyžárny a jelo na smažák s bramborem. Když jsme odjížděli, začínalo trochu sněžit. Po obědě si Kristýna půjčila na odpoledne prkno a všichni jsme vyskočili u vleku. Fičelo jak pra…  , No prostě fičelo hrozně. Padaly malé ledové jehličky, fičel severák a kopec byl po dopoledním hoblování jak sklo. V

ětšina jela nahoru sedačk

ou a role zůstal jen Ricco, Kačka H, Molly a Maručka H. Všichni se snažili, ale opravdu to nebyl žádný med.  

Padající sníh na nás namrzal a vytvářel p

evnou krustu. Na sjezdovce

 vytvářel lesklý a tvrdý povrch, takže sjezdovka se časem stávala skoro nesjízdnou. Jezdili jsme do čtyř a měli jsme toho plné kecky. Teď jsme po večeři, čeká nás večerní program a zítra máme volný den. 

Dopoledne filmy, poflakování a tak a odpoledne Rychnov nad  Kněžnou, jeho bazén a okolí. Jdeme na hry.

Po snídani jsme vyrazili poprvé na svah. Odjížděli jsme už v 8:10 abychom stihli půjčovnu. Půjčili jsme si celkem dost lyží a také dva snowboardy. U vleku jsme nechali asi 55 papouchů (kolíků, táců) a vyfasovali permanentky. Pak jsme se protlačili turnikety a poprvé vyjeli na kopec. Sněhu není moc, ale jezdit se celkem dá. Začali jsme lehkým rozježděním. Pak následovalo rozdělení do družstev a pak t nejlepší podívali až na vrchol. Než jsme se nadáli, bylo půl dvanácté, my museli uklidit lyže do přidělené lyžárny a vrátit se na oběd.Stálo to zato. Byla zelňačka a jahodové knedlíky. 

Odpoledne jsme pokračovali na lyžích. Sníh ještě trochu odtál, bahno na některých místech vystoupilo výš, ale my jezdili jak o závod. Nejvíc se tužili úplní začátečníci. O nich pár slov jmenovitě. 

Molly trošku „brnkají“ nohy, Lyže se jí občas překříží, rozjedou nebo jen přestane brzdit a jede. Celkově ale jede na úplnou začátečnici hezky a určitě se hodně zlepší. 

Ricco měl trochu problém se zatáčkou doprava. po obědě tento problém překonal a jezdí dolní sjezdovku sám. Vybírá si trasu a krásně drandí i v prudší pasáži. 

Kačka H. se krásně rozjela. V pohodě zvládá i prudké části sjezdovky. Bez problémů vyjede na vleku, prostě úplná lyžařka.

Palík N. se k začátečníkům přidal, když ho během první jízdy zaskočil prudší svah, trochu se mu to rozjelo a on trochu padal. Pak začal zase jezdit pomaleji, zatáčet a hned to šlo. Teď už zase jezdí dost rychle. Asi mu přistřihneme křidýlka.

Maruška H. se zlepšuje neuvěřitelným tempem. Jezdí krásné obloučky, má pěkný postoj, hezké vedení lyží. Prostě paráda.

K večeři jsme měli španělské ptáčky. Kupodivu se nikdo neptal, kdo je ze Španělska přivezl, jestli nemohou mít Ptačí chřipku, nebo kde se to škube.

V každém případě si dost dětí ptáčka nedalo a daly si jen rýži a omáčku. 

Večer připravovaly hry holky. Dost jsme se nasmáli a ani neodehráli všechno.  Teď je  půl jedenácté a venku drobně prší. Snad to přestane nebo začne sněžit. Jinak jsme v čudu. 

PS Kde je ČUDO. Třeba by se tam dalo jet příští rok?

Jak už bylo řečeno, nejeli jsme do Tanvaldu. Přesto jsme část cesty jeli vlakem. Tentokrát do Hradce Králové. Vlak odjížděl z hlavního nádraží v 9:11. Předtím jsme naložili do vleku za autem lyže, vybrali doklady, peníze na vleky a prohodili spousty slov s lidmi, které jsme často neviděli rok. Tváře byly plné úsměvů, které se zvětšovaly s blížícím se časem odjezdu. Ve chvíli, kdy se vlak pohnul, zářilo celé nástupiště. 

Uff, už jedou. Marné dotazy, jestli si to někdo nechce rozmyslet a nechat si někoho doma nebyly oslyšeny a tak nás vyrazilo všech 42. Plus Matěj a Jura v autě a Natálka přijede zítra. Celkem tedy dobrých 45 hlav a dvakrát tolik nohou.

Nálada ve vlaku byla výborná i když se letos nikdo neptal, kdy už tam budeme. Teda až k divadlu Ponec (to je asi 350 metrů). Ten dotaz byl ovšem jen jeden a pak už jsme se jen nechali ukolébávat tichým klepáním kolejnic. Vlakový personál byl příjemný a tak nám cesta krásně utekla. Ještě jsme se stihli cestou rozdělit do pokojů a už jsme byli v Hradci. Vykládali jsme věci a zaměstnanci drah v dobrém žertovali, jestli je nás tisíc, kolík máme věcí a jestli jedeme na rok. 

Abychom netahali velké kufry po schodech poslali jsme jsme je z nástupiště s Terezou výtahem.  Zajímavé bylo, že výtah dole neměl výstup a nikdo se nevrátil nahoru. Ztratily se kufry a Tereza. Tomík jel výtahem z prvního nástupiště, aby našel Terku a přišli jsme i o něj. Další pokusy na lidech byly okamžitě zakázány. Lajku, kterou bychom poslali, jsme neměli! Nakonec se ukázalo, že výtahové šachty ústí do chodby, která je za dveřmi, co vypadají jak do skladu. Našli jsme Terku, kufry i Tomíka a všechno úspěšně nacpali do autobusu.Po obědě jsme šli na chvíli na procházku. 

Šli jsme na Špičák. Kopec se stejnojmenným kamenolomem. V lese ještě stále ležel prašan, kluci se honili, holky si povídaly, Matěj vymýšlel ptákoviny a Štěpán hledal něco nového do sbírky. Prostě příjemné dopoledne. 

Po večeři jsme probírali pravidla chování. Mimo jiné jasně zaznělo, že být tu děti mohou, ale bít nás nemohou. Nebo jen výjimečně. To není překlep. To slovo se opravu píše výjimečně. Najděte si to.

Dvě seznamovací hry rozesmály 42 tváří na 42 a pak jsme se pomalu začali připravovat na večerku. Nejdřív nejmenší. Mezitím někteří starší pomáhali Bláže vyrábět peříčkové brože pro Kuře pomáhá. Pak starší a nakonec i ti nejstarší. 

Zítra jdeme poprvé lyžovat. Předpověď se zatím vylepšuje, tak snad to vydrží. Dnešní příspěvek je dlouhý protože zatím máme dost sil. Tak snad si po zítřejším lyžování nepřečtete jen „Už jsme doma“.