Ráno pršelo víc než včera. Fuj! Tak jsme nejeli. Hodinu. Pak jsme samozřejmě vyrazili. Pršelo a hodně, když jsme lezli do autobusu, když jsme z něj vystupovali, když jsme se přezuovali do bot a ještě během celé první jízdy. Pak se to pomalu zlepšovalo a chvilkami nepršelo vůbec.  Přísahám. Fotek moc nemáme, protože kdo vytáhl telefon, tomu ho vzala voda, ale stálo to za to věřte nebo ne.

Jezdili jsme do půl jedné a  v autobusu jsme se pak shodli, že bychom to bývalí mohli protáhnout alespoň o půl hodiny. Taky když jsme se svlékali, neklapalo z nás tolik jako včera. Po obědě jsme trochu odpočívali a pak byla malá bojovka. Prostě cesta lesem. Obrázky a úkoly s tučňáky. Nebylo by na tom nic strašidelného, kdyby cestou nebyly močály, nesetmělo se a ze řetězu se neurval Hejkal.

Na večeři se dostali všichni. Počet talířů seděl.  Je tedy možné, že někomu místo dítěte vrátíme Hejkala nebo Bludičku. Pokud jde o mě , já vždy to bral. Rozdíl mezi Matějem a Hejkalem je minimální.