2017

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál, stojí vlek Marta a u něj přebývají hodní vlekaři. Ti nás vozili do kopce, i když nebylo zrovna moc vidět. Mlha se rozpouštěla pomalu, jezdit se ale dalo bez problémů.Červeno-oranžoví střídali modrou, červenou a občas černou. Žlutí jezdili modrou a červenou a zelení (to jsou ti co začínají) jezdili také na střídačku modrou a červenou. Jeli moc pěkně, ani nebylo poznat, že nedávno začali. Taky jsme měli dva začátečníky na prkně. Kačka už jezdila dřív, Matěj tvrdí, že na Urale, a dokládá to tvrdým až drsným stylem. Někteří další v jejím stylu shledávají ladnost francouzských škol a další zase lehkost italských svahů. Kačka zarytě mlčí, takže nevíme, kde se učila.

Carrol na tom stála poprvé a během dne zvládla sesouvání svahem, padající list i obloučky.  Před polednem jezdila tak, že jí kameraman skoro nemohl dojet.Po obědě jsme měli krátký polední klid. Následoval ping pong, telefony a řvaní na chodbách. Ve čtyři hodiny jsme šli zase na chvíli hrát hry ven. Hrála se Býčí ohrada a znovu Buldoci. Že se domů vrátili všichni v jednom kuse, a nikoho nepřetrhli vejpůl, lze hodnotit jako štěstí.

Po večeři byly další hry. Hráli jsme „Uhodni co napíšou ostatní“ například jakou napíšou barvu a podobně. Čím víc lidí, kteří se shodnou na stejné odpovědi, tím víc získáte bodů. Také jsme si přesedávali podle čísel.

Jinak už se asi nestalo nic zajímavého. Zítra naposled lyžujeme. Pak zabalíme lyže, věci a hurá domů. Jak jsme již psali, vlak by měl přijet v pátek ve 13:48 na hlavní nádraží. 

Neděle je odpočinku den, každý rád vyrazí si ven … Pupákova poema „Jak výkřik vodní sluky .. „

My nemáme neděli a odpočinku den máme v úterý. Třetí den je kritický a tak se nelyžuje. Ráno jsme měli budíček o půl hodiny později. Pak jsme trochu uklízeli. Moc to nepomohlo.

Hráli jsme na kytary zpívali a nikdo netančil. V deset přišel na řadu film. Šel Zootropolis a kousek z filmu můžete vidět tady.

Odpoledne nás čekal výlet do Rychnova. Větší část se vydala do bazénu. Rychnov je malebné město a bazén je příjemný. Vířivka, divoká řeka, tobogán a 28 ukřičenců. Bylo to poetické odpoledne a neutopili jsme ani Molly, která neumí plavat. Není to tak úplně naše zásluha. Plavčice jí půjčili plavací pás. Molly se tak líbil, že při odchodu jsme jí ho násilím musel strhnout. Tak to je moc, na to nám nikdo neskočí. Prostě pás se jí líbil.Jinak namáčení proběhlo bez problémů. Havěť vodní plavala, jezdila, potápěla se, skákala a klouzala, zkrátka, kdo byl v bazénu, ten si to užil. Problém trochu nastal při odchodu. Tadeáš nevěděl, kde má boty. V šatně jsme je nemohli najít. V převlékací kabince je taky nenechal, asi. Na recepci nebyly. Nakonec se našli ve skříňce ve společné šatně na horní poličce. Tam je nečekal nikdo.

Kdo v bazénu nebyl, obhlížel město. Skupinka nadšenců vyrazila k nedalekému jezeru. Přímí účastníci projektu vypověděli, že tam šli rychle. Na místě se zdrželi asi minutu a zpátky část cesty běželi, aby to stihly. Není tedy úplně jasné, co se jim na tom všem mohlo líbit. 

Cestou domů jsme se stavili na malém nákupu. No malý nákup to tedy nebyl. Děti vyplenily Kaufland, že Švédové za třicetileté války by se za takové drancování nemuseli stydět. Ministerstvo školství i s pamlskovou vyhláškou by potěšila skladba nákupních košíků. 

Velmi sladké nápoje – ano, 

Slané chipsy – ano

Cukrovinky a sladkosti – ano.

K našemu překvapení se zdálo, že letos toho děti berou daleko víc než v předchozích letech. Že už by vyhláška fungovala? A nebo se nám to jen zdálo, kdo ví.

Po večeři jsme hráli hry, které připravili mladí a neklidní. Mladí jsou, protože se narodili později než my, a neklidní protože řvou víc než my. Nám už prostě plíce nestačí. 

Hry byly moc pěkné a všichni se náramně bavili. Jedna hra byla Blázinec. Všichni blázni odpovídají podle předem domluveného klíče. Například v každé odpovědi je něco, co je v této místnosti. A doktor musí najít toto pravidlo. Na položenou otázku odpověděl Štěpán „tanga“!  Nastala bouřlivá debata, jak Štěpán ví, že jsou v této místnosti tanga. Stanovili jsme několik hypotéz:

1) Má je Štěpán – zvláštní

2) Ví, že je má někdo jiný – podezřelé

3) Spletl si tanga a tablet – komu se to někdy nestalo

4) chtěl nás jen vyprovokovat – to snad ne

Narychlo svolaná disputace nedokázala rozhodnout, která z variant je správná, a tak se zdá, že odpověď na tuto otázku zůstane tajemstvím navždy.

Ráno jsme vstávali do sluníčka. Mrzlo, ale bylo krásně. Ráno se nám vybavila ještě jedna vtipná příhoda ze včerejšího dne. Těsně po večeři přišel X a říká. Mám dojem, že jsem se včera v noci pozvracel. Ten pocit byl správný. V posteli jsme našli několik dost velkých kusů masa ze včerejší večeře. Asi budeme muset zavést kurzy kousání. Ale teď už ke dnešku. Ráno jsme vyměnili boty z půjčovny, které se ukázaly malé. Bohužel se ukázalo, že malé jsou i lyže  a na větší boty už nejdou roztáhnout. Tak jsme šli vyměnit ještě lyže. To bylo veselé ráno. Jinak ovšem bylo nádherně. Slunce svítilo už od té doby, co jsme vyjeli, svah byl tvrdý a upravený, všichni už to dokázali sjet sami, prostě paráda.

Červení a oranžoví (to jsou ti nejrychlejší) vyrazili na velké sjezdovky. Střídali modrou, červenou a černou a hrozně si to pochvalovali. Nebyly skoro žádné fronty, skvělý svah a sluníčko.

Na sedačce nějaký moula zaspal, objel točnu a vypadalo to, že pojede zase dolů. Museli zastavit a setřást ho ze sedačky. Kupodivu to nebyl nikdo od nás.

Žlutí (to jsou ti skoro nejrychlejší) sjeli asi třikrát ten spodek a pak jeli také nahoru.

Střídali modrou a červenou a hrozně si to pochvalovali. Nebyly skoro žádné fronty, skvělý svah a sluníčko.

Zelení (to jsou ti celkem rychlí) jezdili jen dole.

Hoblovali jen modrou a hrozně si to pochvalovali. Nebyly skoro žádné fronty, skvělý svah a sluníčko. Navíc se hrozně rychle zlepšovali. 

Sníh dnes změkl o hodinu a půl dřív. To je daň za to sluníčko. Takže poslední jízdy už dost tahaly za nohy. V půl druhé jsme to zase zabalili a jeli na oběd. Po poledním klidu, který byl opravdu celkem v klidu, jsme šli zase na hodinku ven. Hráli jsme býčí šlachu a pak buldoky. Lehce brutální hra, podobná jako rybičky rybičky rybáři jedou. Jen ulovenou oběť je třeba zvednout tak, aby se 3 vteřiny nedotýkala ničím země. Oběť se samozřejmě brání, chytači jsou drsní, prostě hrozný maso. Když jsme se prochechtali až do konce, šli jsme na večeři. 

Chvíli jsme hráli na kytary a housle a večer byla Eskymácká olympiáda. Nezasvěceným by se mohlo zdát, že jsme měli nabitý program a my si při tom ještě našli čas na telefony, drby o kamarádech a hry na telefonu.

Zítra máme volný den a jedeme do Rychnova do bazénu. 

Zvolili jsme strategii bez oběda. Tedy ne, že bychom vůbec neobědvali. Jen jsme jezdili až do půl druhé a oběd měli ve dvě hodiny. Pak už jsme se na svah nevraceli. 

Ráno jsme se ovšem museli nejdřív nasnídat. Pak se obléct, naložit lyže do autobusu a zastavit se v půjčovně. 

Nafasovali jsme krásná prkýnka a každý nový krátkodobý majitel se se svými lyžemi musel vyfotit. To se ukázalo mimořádně prozíravé, protože už za 15 minut u vleku jeden dobrák nepoznal svoje lyže a jeden výtečník si vzal hůlky člověka delšího o dobrý půlmetr.  Vůbec mu nevadilo, že hůlky drží až u uší.

Jezdilo se moc pěkně. Svah byl tvrdý a urolbovaný až do půl jedné. Pak jsme hodinu jezdili po rozměklém a v půl druhé jeli na oběd.

Ještě k začátečníkům: Kačka i Dan už jezdí. Podívejte se jak.

Dan

Kačka

Pěší skupina se ve složení Nela, Míša, Ondra a Ajša se vydala na Šerlišský mlýn.  Ten byl v době jejich návštěvy ještě zavřený. Našli ovšem Vyhlídku Pedlo Supa, která je úzce spjatá s postavou Chucka Norrise.

také fotografování s kartáčky stále pokračuje, jak lze vidět na některých fotkách. Naštěstí nikdo nechce jezdit s kartáčkem v puse

Po obědě jsme chvíli odpočívali. Děti hrály ping pong, holky zpívaly a vůbec jsme si užívali volno.

Ve čtyři jsme šli na hodinku a půl ven si hrát. Hráli jsme eskymáckou honičku a na Šaška a krále. Bylo to fakt hustý.

Po večeři jsme ještě hodinku hráli hry v jídelně. I při tom jsme se dost nasmáli. 

A to je pro dnešek vše, dobrou noc a vůbec…

Že jsme v pořádku dojeli už jsme psali. Že půjdeme na výlet taky. Že na výletě potkáme krásný kostelík v Šedivinách jsme netušili ani my. A krásný byl. Podívejte se.

Také jsme znovu navštívili zavřený lom na Špičáku a rozhlédli se po okolí. Zkoušeli dohodit co nejdál sněhovou kouli a vyklepávali si sníh, který se nám nahrnul do bot. Tolik ho tu místy je!

Po příchodu domů jsme vybalili lyže a šli na večeři. Knedlík, vepřová a zelé – živobytí celé. Míša, která nejí maso si vepřové nedala, a tak to živobytí asi celé neměla. 

P večeři jsme hráli hry. Hry byly obyčejné, ale všichni se při nich dobře bavili. Jestli to takhle půjde dál, bude mít někdo od smíchu namoženou bránici.

Navíc Matěj rozjel po WhatsAppu akcičku „Vyfoť se s kamarádama a zubním kartáčekem“ .

Pokud jde o počty i invenci, zatím vedeme

Ale Ricco na zítra chystá nějakou protiakci. Kdyby nám to „nandal“, fotografii samozřejmě vyvěsíme. S patřičným nactiutrhačným komentářem.

Je po půlnoci. Všichni jsou v pokojích a spí. Doufáme, že to vydrží.

Tajný mejdan na třináctce by nás dost naštval. Jednak proto, že nás na něj nepozvali a navíc proto, že třináctka je naše a mejdan v na zapřenou v našem pokoji  by nás rušil ve spánku.

Dobrou noc