Ano, už bylo líp. Sakra teď budu muset jmenované straně poslat tantiémy za to, že nám pršelo. teda ne pořád. O d devíti do jedenácti spadla sem tam nějaká kapka. V jedenáct jsme šli na čaj a já přitáhla batoh plný perníku. Národní protidrogová centrála by se divila. My se zase divili, jak se může počasí otočit. Včera prašan, slunce, idylka, dneska mokro, mraky, deprese. a přitom to nejlepší mělo teprve přijít. V jedenáct začalo pršet a déšť sílil. Reagovali jsme jediným možným způsobem. Jezdili jsme rychleji a víc. 

Červení – vlastně bych se opakoval. Pořád dobrý jen začátečníci se zlepšovali. čtyři snowboarďáci krásně jedou, Hedvika to s Martou sjely asi devětkrát a  Matyáš chvíli fňukal. Po čaji a perníku ale naskočil a začalo se mu to líbit.  Sjel to jednou s fňukáním a velkou dopomocí. Po svačině bez fňukání a bez dopomoci, zato s obloučky. A potřetí jel bez fňukání, dopomoci, s obloučky a rychle. Další ďábel na svahu.

Po poledním klidu se nerozpršelo a my mohli jít hrát hry na louku. Model je stále stejný. Hrajeme hry, co jsou vražedné, pokud je hrajou magoři. Takové s sebou nemáme a tak je to vostrý, ale pěkný. Fotky napoví, že to nejsou hry pro padavky. Malí hráli vlastní ale obdobně drsné hry. Pomalu se učí, že musí být tvrdí, ale ohleduplní. Ani oni se navzájem nešetřili a hráli jak o život.

Zítra máme volný den. Dopoledne trocha zevlování, možná film, deskové hry, karty, třeba i ten spánek a odpoledne  jedeme do bazénu. Už si nafukuju křidýlka.